oščep
See also: oščěp
Old Czech
Etymology
Inherited from Proto-Slavic *o(b)ščepъ.
Pronunciation
Noun
oščep m inan
- alternative form of oščiep
Declension
Declension of oščep (hard o-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | oščep | oščepy | oščepi, oščepové |
| genitive | oščepa, oščepu | oščepú | oščepóv |
| dative | oščepu | oščepoma | oščepóm |
| accusative | oščep | oščepy | oščepy |
| vocative | oščepe | oščepy | oščepi, oščepové |
| locative | oščepě, oščepu | oščepú | oščepiech |
| instrumental | oščepem | oščepoma | oščepy |
Descendants
- Czech: oštěp
Further reading
- Jan Gebauer (1903–1916), “oščep”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění
Slovene
Etymology
Inherited from Proto-Slavic *oščepъ.
Pronunciation
- IPA(key): /ɔʃt͡ʃɛ́p/
- Rhymes: -ɛ́p
- Hyphenation: oščep
Noun
oščȅp m inan
Declension
n=Please see Module:checkparams for help with this warning.
| First masculine declension (hard o-stem, inanimate) , fixed accent | |||
|---|---|---|---|
| nom. sing. | oščȅp | ||
| gen. sing. | oščẹ́pa | ||
| singular | dual | plural | |
| nominative imenovȃlnik |
oščȅp | oščẹ́pa | oščẹ́pi |
| genitive rodȋlnik |
oščẹ́pa | oščẹ́pov | oščẹ́pov |
| dative dajȃlnik |
oščẹ́pu, oščẹ́pi | oščẹ́poma, oščẹ́pama | oščẹ́pom, oščẹ́pam |
| accusative tožȋlnik |
oščȅp | oščẹ́pa | oščẹ́pe |
| locative mẹ̑stnik |
oščẹ́pu, oščẹ́pi | oščẹ́pih, oščẹ́pah | oščẹ́pih, oščẹ́pah |
| instrumental orọ̑dnik |
oščẹ́pom | oščẹ́poma, oščẹ́pama | oščẹ́pi |
| (vocative) (ogȏvorni imenovȃlnik) |
oščȅp | oščẹ́pa | oščẹ́pi |
Derived terms
verbs
- oščepátiti pf
- oščepíti pf
- oščépniti pf